Ve znamení vody
Když jedete přes půl republiky na koncert a tam prší, může na vás sednout mrzutost. Déšť se vždycky odrazí na návštěvnosti akce, navíc hrát lidem pod deštníky a kapuce není zrovna příjemné. A tak jste buď mrzutí a zacyklíte se ve frázi "to je škoda", nebo ten stav přijmete a najdete si na téhle situaci to dobré. Možná to dotáhnete tak daleko, že pocítíte vděčnost, že dnes se z nebe snáší životadárná voda. Navíc, na koncert dorazí jen ti, kteří o něj opravdu stojí a jdou si ho užít. S tímhle pocitem a s úsměvem jsme vstoupili na pódium a z deštivého "škoda koncertu" se stal koncert plnokrevný. Bylo krásné pozorovat, s jakou snahou lidé zápasí se svými deštníky, aby nám po každé písni mohli zatleskat. Posíláme za to díky, naši milí v Nymburce. Setkání s vodním živlem nás ale teprve čekalo. Už při přejezdu na druhý koncert v Mohelnici déšť postupně sílil, z dálky se ozývala bouřka. Na festival jsme přijeli až za tmy. Hned u brány jsme dostali výstražné varování k opatrnosti. Areál je pod vodou, elektřina nejede a koncerty se ruší. Uff. Jenže, natěšení na jeden z největších festivalů, jsme to nechtěli vzdát. Přes hluboké louže a nánosy bahna jsem se celý promočení propracovávali do zákulisí. Z dálky jsme zaslechli hudbu. Zdálo se, že nějaká naděje na hraní tady ještě je. Naskytl se nám nádherný pohled. V rohu pódia stáli Spirituál kvintet. Zpívali jen tak bez mikrofonů a ozvučení. Kolem desítky zpívajících lidí, kteří obsadili pódium i jeho blízké okolí. V zákulisí nám pořadatelé nabídli, že můžeme koncert zrušit, nebo zahrát také tak. Bez váhání jsme se začali připravovat. Ten večer jsme zažili jeden z nejsilnějších koncertů. Obklopeni stovkou rozzářených, šťastných lidí. Blízké sdílení. Společný zpěv. Déšť na chvíli ustal. Čas se zastavil. Kdo jste tam byl, víte ... ❤️