Cesta domů daleká
Půlnoc, prudký lijavec, dálnice svedena do jednoho pruhu. V autě je klid, kluci spí a mně hlavou lítá milion myšlenek. Na uklidnění mysli mám naštěstí dost času. Cesta domů je daleká:
Litomyšl je nádherná. Litomyšl je nádherná i v půl čtvrtý ráno za deště, když se vracíte z večírku.
Jsme schopný národ. Nejsou roušky, šijeme. Nejsou Epytrička, šijeme taky Jste neuvěřitelní.
Tři sta lidí na náměstí dokáže vytvořit klubovou atmosféru. Ano, jde to. A když to jde dobře, spojení se naváže, důvěra prohloubí, na konci se může stát že si vzájemně tleskáme ve stoje, tančíme a společně zpíváme. Ještě dnes se tají dech. Milé ženy pořadatelky, děkujeme za pozvání a těšíme se na příště
"Lucie, mohu vás obejmout?" "No jasně."
Koronavirus se dá zlikvidovat pevným objetím O tom ale víc až jindy.
Olomouc je krásná. Olomouc je ještě o něco krásnější, když můžete stát přímo na náměstí na velkém pódiu. Zvuk kontrabasu vibruje celou podlahou. Během první písně vás obejme mlha a krásná světla. No a pak se otočíte doprava nebo dozadu a všude kolem vás šťastní chlapi muzikanti. Nevím, snad to nebyl jen sen? Děkujeme Večerní Pohoda u Trojice
Bubenice jsou ještě víc sexy než basistky. Věřte mi, já ji viděla ...
"Lucie, mohu vás obejmout?" "No jasně."
Rozlučka se svobodou. Pozorovala jsem to z pódia, ale moc jsem nerozuměla. Jde o jakousi bojovku pro budoucí nevěstu? Vypít hodně drinků, vyfotit se s krasavcem nebo zatančit na veřejnosti? Jediný, co jsem si z toho vzala - když si pro život vyberete toho správnýho chlapa, se svobodou se loučit nemusíte Já to tak mám a přeju to vám všem Luc