Trochu moc na jednu holku

Trochu moc na jednu holku.
(sestřih zásadních scén posledních dvou dnů)

>> Umývám boty zablácené z lesní školky. Oblečení, které voní po ohni, v rychlosti vyměňuji za koncertní šaty. Dvě pusy. Zamávání.

>> Ticho. Ticho léčí a tak si ho s Mírou užíváme první polovinu cesty. V Jihlavě nabíráme Honzu. Oázu klidu střídají vtípky a vyprávění.

>> Sedím u stolu. Před sebou slivovici, pivo a škvarkovou pomazánku. Pomalu mi dochází, že jsme na Moravě.

>> Zvukovka. Chci si prohlédnout, komu budeme hrát. V publiku zahlédnu hostesky - pány, kteří s úsměvem každému nabízejí ochutnávku slivovice. Pomalu mi dochází, že jsme na Moravě.

>> Koncert pluje na švestkovém oblaku. Je nám blaze. Diváci jsou upřímní a velmi spontánní. Ano, jsme na Moravě.

>> Sedím v autě. Jsou čtyři ráno. Kecáme. Dobrej koncert je někdy víc než kafe.

>> Sedm nula pět. "Maminto já ci vsávat. Pustíme si Beatles." Tomu roztomilému hlásku se nedá odolat.

>> V ruce tužku. Kreslím Paula a George. Tentokrát z profilu. Už jste někdy kreslili muzikanta s kytarou z profilu? Zkouším děti nalákat na lego.

>> Stavíme stage. Z lega. Komba, mikrofony, odposlechy, všechno. Může se stát, že člověk začne nenávidět Beatles?

>> Z modelíny se marně snažím uplácat Telecaster, Hohnera a sadu bubnů. Už vím, že je možné nenávidět Beatles.

>> Dvě pusy. Zamávání. Ticho léčí a tak si ho s Mírou užíváme celou cestu až do Kašperských Hor. Strašně, ale strašně moc se mi chce spát. Kvůli kafi ale nedokážu usnout. Kafe je někdy víc, než dobrej koncert.

>> V malé šatničce se tísníme s hosty, kteří přijeli vzpomínat na Sametovou revoluci. Společně vtipkujeme nad plastovými míchatky, které se v horké vodě ihned ohýbají. Některé věci se prostě nemění.

>> Sedím v hledišti a poslouchám vyprávění fotografa Jaroslava Kučery. Po chvíli přichází Jan Ruml, Alexej Pyško, Emil Kinztl a další hosté. Atmosféra v místním kině je nepopsatelná.

>> Zpívám Miladu. Tuhle část mám trochu v mlze. Jsem vyklepaná. Nejspíš kombinace únavy a jakési tíhy okamžiku. Po písni se nemohu nadechnout. Několik vteřin naprostého ticha naznačuje, že v tom nejsem sama.

>> Úklona. Zvedám oči zpátky k publiku. Pohledem se setkávám s panem Rumlem. Je to silné. Tleská ve stoje a společně s ním se zvedá celé kino. Slzy.Trochu moc na jednu holku.

>> Společně se tísníme v malé šatničce. S lehkým ostychem přijímáme komplimenty. Darujeme několik Kotlin a výměnou dostáváme knihu fotografií a další zajímavé publikace.

>> Přijímáme nabídku na noční prohlídku výstavy fotografií. Tyhle okamžiky jsou mrazivé.

>> Sedm nula pět. "Maminto já ci vsávat. Pustíme si Beatles." :-)

Na závěr malý skok do zítřka.
Umývám boty. Dvě pusy. Zamávání. Ticho léčí. Bohnice. Divadlo Za plotem. Vyprodaný sál. Světla, mlha. Kája, Pepa, Tomáš. Jejda, taky vám tak vyletěl adrenalin? Já tenhle život prostě MILUJU. Luc❤️

Galerie